Z rozsudku Nejvyššího soudu 21 Cdo 4834/2010

Zaměstnanec uvedl, že byl vyslán zaměstnavatelem na zahraniční pracovní cestu na odbornou konferenci. Ihned po příletu a ubytování v hotelu zaměstnanec „po dohodě se zaměstnavatelem“ týž večer cca ve 21:00 hod. navštívil místo, kde se od následujícího dne konala konference, aby zde s organizátory vyřešil nesrovnalosti ohledně konferenčního poplatku, domluvil instalaci posteru a aby si předem zmapoval cestu mezi svým hotelem a místem konání konference, aby mohl na konferenci včas a řádně dorazit.

Na zpáteční cestě z konferenčního centra do hotelu byl zaměstnanec bezdůvodně zezadu napaden útočníkem, který ho srazil na zem a udeřil do pravého oka. Podle názoru zaměstnance se jednalo o pracovní úraz, protože k úrazu došlo na pracovní cestě.

Zaměstnavatel byl opačného názoru.

1/ ŽALOBA (zaměstnance na zaměstnavatele)

Obvodní soud (OS) žalobu zamítl.

OS z provedeného dokazování zjistil, že zaměstnanec, po příletu a ubytování v hotelu, šel navštívit konferenční centrum, aby vyjasnil platbu konferenčního poplatku a zmapoval si cestu z hotelu do konferenčního centra. Při návratu do hotelu nešel přímou cestou, zastavil se na nábřeží, kde fotografoval a při tom byl napaden.

V soudní praxi je zastáván názor, že se průběh pracovní cesty štěpí na více úseků, které nemohou být posuzovány totožně, a prováděnou činnost je nutné posuzovat z časového, místního a věcného hlediska.

Samotnou návštěvu konferenčního centra považoval soud za úkon potřebný k výkonu práce, který byl v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

K napadení však došlo cestou z konferenčního centra do hotelu ve 23:35 hod. na místě, které se nacházelo zcela mimo směr, ve kterém byl hotel. Zaměstnanec byl napaden v okamžiku, kdy se ve svém osobním volnu zabýval fotografováním přírodního úkazu „bílé noci“, tedy soukromou aktivitou, jež nesouvisela s plněním pracovních úkolů. Úraz zaměstnance tedy nelze považovat za úraz pracovní.

2/ ODVOLÁNÍ (zaměstnance)

Městský soud (MS) rozsudek Obvodního soudu (OS) potvrdil. MS se ztotožnil s právním názorem OS.

3/ DOVOLÁNÍ (zaměstnance)

Nejvyšší soud (MS) dovolání zaměstnance zamítl.

NS řešil otázku, zda úraz, který zaměstnanec v průběhu zahraniční pracovní cesty utrpí cestou z budovy, v níž vykonával činnost, která je předmětem pracovní cesty, do hotelu, v němž je ubytován, lze považovat za úraz pracovní.

Předmětem pracovní cesty je výkon práce. Činnost, která je předmětem pracovní cesty, je plněním pracovních úkolů.

Plněním pracovních úkolů je mj. činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů (resp. v přímé souvislosti s tímto plněním) však NENÍ cesta do zaměstnání a zpět.

Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa zaměstnancova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět.

Cesta z obce bydliště zaměstnance na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty (pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště) a zpět se posuzuje jako úkon nutný před počátkem práce nebo po jejím skončení.

Problematiku přímé souvislosti utrpěného úrazu s plněním pracovních úkolů řeší soudní praxe v obecné poloze tak, že je ji potřeba posuzovat z hlediska časového, místního a věcného.

Ustálená soudní praxe vychází z názoru, že se průběh pracovní cesty štěpí na více úseků. Pro posouzení, zda se jedná o pracovní úraz či nikoliv, je významné, v rámci jakého úseku pracovní cesty k úrazu došlo.

V praxi je zastáván názor, že cesta z bydliště zaměstnance k dopravnímu prostředku, jímž se pracovní cesta koná (automobil, autobus, vlak, letadlo apod.) je považována za cestu do zaměstnání (ta končí nástupem do dopravního prostředku, popř. vstupem do nádražní nebo letištní budovy).

Samotná cesta určeným dopravním prostředkem z obce bydliště zaměstnance do místa, které je předmětem pracovní cesty, a zpět je považována za úkon nutný před počátkem práce nebo po jejím skončení (ten končí vstupem do místa ubytování - hotel, ubytovna, u přátel atd.).

Následná cesta z místa ubytování na pracoviště (např. konferenční centrum) a zpět je v praxi považována za cestu do zaměstnání.

NS konstatoval, že zaměstnanec se po příletu ubytoval v hotelu a následně se vydal na cestu do konferenčního centra (cesta do zaměstnání, kterou ukončil vstupem do konferenčního centra). V konferenčním centru plnil pracovní úkoly. Okamžikem východu z budovy konferenčního centra nastoupil cestu ze zaměstnání (kterou by ukončil vstupem do budovy hotelu).

Zaměstnanec byl napaden cestou ze zaměstnání, tudíž se nejedná o pracovní úraz.

Úraz nebyl posouzen jako úraz pracovní.