Z rozsudku Nejvyššího soudu 21 Cdo 4834/2010

Ustálená soudní praxe vychází z názoru, že se průběh pracovní cesty štěpí na více úseků. Pro posouzení, zda se jedná o pracovní úraz či nikoliv, je významné, v rámci jakého úseku pracovní cesty k úrazu došlo.

Předmětem pracovní cesty je výkon práce. Činnost, která je předmětem pracovní cesty, je plněním pracovních úkolů.

V praxi je zastáván názor, že cesta z bydliště zaměstnance k dopravnímu prostředku, jímž se pracovní cesta koná (automobil, autobus, vlak, letadlo apod.) je považována za cestu do zaměstnání (ta končí nástupem do dopravního prostředku, popř. vstupem do nádražní nebo letištní budovy).

Samotná cesta určeným dopravním prostředkem z obce bydliště zaměstnance do místa, které je předmětem pracovní cesty, a zpět je považována za úkon nutný před počátkem práce nebo po jejím skončení (ten končí vstupem do místa ubytování - hotel, ubytovna, u přátel atd.).

Následná cesta z místa ubytování na pracoviště (např. kongresové centrum) a zpět je v praxi považována za cestu do zaměstnání.

Co to znamená v praxi?

Zaměstnanec se zraní na pracovní cestě (ANO – jedná se o PÚ, NE – nejedná se o PÚ):

1) cestou z bydliště k autu, vlaku apod. (např. pád na chodníku) – NE

2) při samotné cestě autem, vlakem apod. (např. dopravní nehoda) – ANO

3) před vstupem do místa ubytování (např. pád na parkovišti) – ANO

4) v místě ubytování (např. pád na schodech hotelu) – NE

5) cestou z hotelu na pracoviště (např. pád na chodníku) – NE

6) na pracovišti (např. pád na schodech v kongresovém centru) - ANO

7) cestou z pracoviště do hotelu (např. pád na chodníku) – NE