Z rozsudku Nejvyššího soudu 21 Cdo 5060/2007
Popis úrazového děje
Zaměstnanec utrpěl během lyžování v rámci teambuildingové akce, jejímž hlavním smyslem bylo vytvoření a stmelení pracovního týmu, úraz. Zaměstnanec byl vyslán na pracovní cestu na základě cestovního příkazu, zaměstnavatel hradil náklady na dopravu, ubytování, stravování i cestovní pojištění. Zaměstnavatel uznal úraz jako pracovní.
Pojišťovna, u které měl zaměstnavatel sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, odmítla zaměstnavateli vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že se nejedná o pracovní úraz.
Jak rozhodovaly soudy
1/ ŽALOBA (zaměstnavatele na pojišťovnu)
Obvodní soud (OS) žalobě vyhověl.
OS vycházel ze zjištění, že se zaměstnanec na základě pokynu zaměstnavatele účastnil výročního zimního výjezdové zasedání v rakouském lyžařském středisku a v sobotu, kdy se podle stanoveného denního programu konalo lyžování účastníků zasedání, utrpěl následkem pádu při sjíždění svahu úraz. Zaměstnavatel označil předmětné zasedání za povinné, zároveň stanovil program tohoto zasedání a hradil cestovní náklady.
OS měl za to, že výjezdové zasedání naplňuje zákonnou definici pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů se rozumí i jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.
Podle OS je tedy úraz, který zaměstnanec utrpěl při zaměstnavatelem nařízené činnosti, úrazem pracovním.
2/ ODVOLÁNÍ (pojišťovny)
Městský soud (MS) žalobu zaměstnavatele zamítl.
MS dospěl k závěru, že Obvodní soud sice věc zcela správně skutkově zjistil, avšak že tato skutková zjištění nesprávně právně posoudil.
Podle názoru MS sice bylo výjezdní zimní zasedání v rakouském lyžařském středisku pracovní cestou, avšak lyžování, při kterém se zaměstnanci úraz stal, nebylo ani pracovní činností, ani plněním pracovních povinností, neboť lyžování, ač bylo organizovaným programem v rámci pracovní cesty, bylo programem zcela dobrovolným a nesouvisejícím s plněním pracovních povinností.
MS dovodil, že úraz zaměstnance nelze posoudit jako úraz pracovní.
3/ DOVOLÁNÍ (zaměstnavatele)
Nejvyšší soud (NS) rozhodnutí Městského soudu zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Z hlediska skutkového stavu NS zjistil, že se zaměstnanec ve stanovených dnech (čtvrtek – neděle) na základě cestovního příkazu zúčastnil výročního zimního výjezdního zasedání, ve kterém byly pro jednotlivé dny předem naplánovány různé společné aktivity (např. sáňkování, lyžování, sjezd ad.).
V daný den, kdy se podle předem stanoveného denního programu konalo lyžování, utrpěl zaměstnanec následkem pádu při sjíždění svahu na lyžích úraz, který zaměstnavatel uznal jako úraz pracovní, a na jeho odškodnění vyplatil zaměstnanci náhradu za bolest a za ztrátu na výdělku. Pojišťovna, u níž je zaměstnavatel ze zákona pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. odmítla zaměstnavateli vyplacenou částku refundovat s odůvodněním, že se v daném případě nejednalo o pracovní úraz.
Za tohoto skutkového stavu je pro posouzení věci významné, zda činnost, při které zaměstnanec utrpěl úraz, lze považovat za plnění jeho pracovních úkolů, popř. za přímou souvislost s plněním pracovních úkolů.
Problematiku přímé souvislosti utrpěného úrazu s plněním pracovních úkolů řeší soudní praxe v obecné poloze tak, že je ji třeba posuzovat z hlediska časového, místního a věcného.
Pro posouzení projednávané věci je významné posouzení právní povahy činnosti (úseku pracovní cesty).
S ohledem na to, že se jednalo o pracovní cestu, byl předem stanoven denní program společných aktivit a cílem akce bylo vytvoření a stmelení pracovního týmu, nelze činnost, při které zaměstnanec utrpěl úraz, považovat za jeho soukromou záležitost, resp. věc jeho osobní záliby.
Teambuilding je chápán jako intenzivní a záměrné budování a rozvíjení pracovního potenciálu pracovních týmů, s důrazem na prohloubení motivace a vzájemné důvěry, na zlepšení výkonnosti a komunikace mezi členy pracovního kolektivu apod.
Pro závěr, zda se skutečně jedná o kurz týmové spolupráce, není rozhodující jeho formální označení, nýbrž jeho vlastní obsahová náplň. Významné je až individuální posouzení obsahové náplně výjezdního zasedání, a v tomto rámci také posouzení konkrétní činnosti (úseku pracovní cesty), při níž došlo k úrazu.
Pokud by bylo zjištěno, že se jednalo pouze o společný pobyt zaměstnanců bez cíleného průběhu, který by měl povahu jen placené dovolené, pak by se o činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů nejednalo.
V dalším řízení bude tedy nutné zabývat se věci z daného hlediska. Kdyby bylo prokázáno, že smyslem a účelem plánovaných aktivit bylo prohloubení vzájemných interpersonálních vazeb zaměstnanců, jejich schopností vzájemné kooperace a schopnosti spolupráce s ostatními zaměstnanci, jednalo by se o činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních povinností. a tedy o pracovní úraz.