Z rozsudku Nejvyššího soudu 21 Cdo 2114/2013

Popis úrazového děje

Zaměstnanec uvedl, že daného dne mezi 18.00 a 19:00 hod. při „oficiálním“ tréninku volejbalového družstva v tělocvičně utrpěl úraz. K účasti na tréninku byl vyzván ostatními zaměstnanci prostřednictvím e-mailů. Trénink byl přípravou na sportovní hry, kde měl reprezentovat zaměstnavatele. Podle názoru zaměstnance se jednalo o pracovní úraz.

Zaměstnavatel namítal, že účast na trénincích byla čistě dobrovolná a bez jakéhokoliv příkazu zaměstnavatele, tréninky a sportovní hry se konaly mimo pracovní dobu ve volném čase zaměstnanců a zaměstnavatel nevyplatil zúčastněným zaměstnancům žádnou odměnu. Podle názoru zaměstnavatele se o pracovní úraz nejednalo.

Jak rozhodovaly soudy

1/ ŽALOBA (zaměstnance na zaměstnavatele)

Obvodní soud (OS) rozhodl, že se jedná o pracovní úraz.

OS z provedených důkazů zjistil, že zaměstnanec konal činnost (trénink volejbalového týmu) dobrovolně bez příkazu zaměstnavatele, z vlastní iniciativy, mimo pracovní dobu. Cílem sportovní činnosti byla příprava na reprezentaci zaměstnavatele na sportovní hrách. Zaměstnavatel hradil zaměstnancům náklady spojené s jejich účastí na sportovních hrách a za tím účelem je uvolnil z práce s nárokem na mzdu. Zaměstnavatel zajistil bezplatně tělocvičnu. OS uzavřel, že volejbalový trénink lze objektivně posuzovat jako činnost konanou z vlastní iniciativy ve prospěch zaměstnavatele.

2/ ODVOLÁNÍ (zaměstnavatele)

Městský soud (MS) změnil rozsudek Obvodního soudu a žalobu zaměstnance zamítl. MS uzavřel, že u zaměstnance nešlo o činnost konanou pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy dle § 273 odst. 2 ZP, ale o činnost z vlastního rozhodnutí, která s jeho pracovní činností a plněním pracovních úkolů nijak nesouvisela („zaměstnanec si šel v neděli navečer zahrát s kolegy volejbal“). Pro úplnost MS dodal, že sportovní hry, a tím spíše trénink na ně, nelze považovat ani za aktivitu v rámci teambuildingu, neboť charakter této akce byl zcela odlišný. Zaměstnancův úraz tedy není úrazem pracovním.

3/ DOVOLÁNÍ (zaměstnance)

Nejvyšší soud (NS) dovolání zaměstnance zamítl.

Pracovní úraz musí být posouzen z hlediska časového, místního a věcného.

Zaměstnanec se dobrovolně zúčastnil s dalšími zaměstnanci na pozvání jiného zaměstnance sportovní akce, při níž utrpěl úraz. Není přitom vůbec významné, zda si zaměstnanec šel v neděli večer zahrát s kolegy volejbal, nebo zda se jednalo o přípravu na sportovní hry a reprezentaci zaměstnavatele, neboť šlo jen o „vystupování jménem zaměstnavatele“ a nikoliv o plnění pracovních úkolů.

Volejbalový trénink zaměstnance nelze považovat za činnost konanou pro zaměstnavatele, neboť z hlediska věcného (vnitřního účelového) tu chybí jakýkoliv relevantní vztah k plnění pracovních úkolů.

Úraz nebyl posouzen jako úraz pracovní.